Myslím, že je vhodné, abych napsala, jak se nám všem změnil život po příchodu koťátek :)

Koťátka se narodila 15.11.2010. Zuzanka je šikulka a porod zvládla sama, jen za mého dohledu. Smečka trpělivě čekala za dveřmi až vše skončí :)

Pravda, nebylo vše bez problémů, ale nakonec vše dopadlo dobře a teď tady všude běhají dva kluci :) Zatím čekám na průkazy původu, ale zažádala jsem o jména Arnie (tedy on to byl Arnold, ale to mi k takovému špuntovi přijde moc tvrdé) a Astie (to byl Asterix, ale nějak moc lidí se smálo :) )

Kluci se mají čile k světu. Jsou to trhači. Nikdy mě nenapadlo, že tak malé kočky dokážou takové kousky. Mají kolem kila a běhají po celém bytě, pouštějí se do šarvátek se zbylými členy domácnosti. Moc rádi do mě kousají a milují šplhání. Když myji nádobí., tak po mých nohavicích vyšplhají až na linku, každou chvíli je sundavám ze záclon, na odpočívadle jsou jako doma.

Chodí vzorně na kočkolit, ale z jedné bedýnky si udělali pískoviště. Každou chvilku se v něm přehrabují, válejí, vyhazují písek ven. Přiznám se, že to mi zrovna sympatické není, ale co... alespoň vysavač a moje ruce nazahálejí.

Mimča se vůbec ničeho nebojí. Když luxuji, tak jen přihlížejí, bez úprku, beze strachu.

Co se pro mě změnilo? Méně často pouštím televizi, časteji luxuji a častěji nakupuji tatru mléko :) Pravda je, ža také častěji mám náběh na infarkt, protože každou chvíli vidím chlapečky jak visí za jednu nohu kdesi a já je vidím jak padají dolu :( Ale nikdy z výšky nespali. No, alespoň posilují přední i zadní bicepsy.

Ostatní smečka je trpělivá a nechává se terorizovat, včetně táty Huga :)

S koťaty jsou starosti, ale když vidím, jak tu šťastně dovádí, co vymýšlejí za hry, tak jsem šťastná, že jsou tady s námi :)