Koppiekatz Aishma - námi zvolené jméno - k nám přilétl 21. března 2014 z daleké Kalifornie. :)

Již loni jsem uvažovala, že pořídím kočičku ze zahraničí. Kontaktovala Viki a Bruce z chovatelské stanice Koppiekatz. Ve všech rodokmenech je tato chovatelská stanice zastoupena, mají nádherné kočky, kocoury, krátká srst, pro mě krásný profil, testují HCM, PkDef, byli ochotni prodat zvířátko do Evropy....  Zamilovala jsem se do jejich koček, jednání bylo velice příjemné. Naše cesta do USA směřovala kousek vedle, z koupě sešlo, ale říkala jsem chovatelům, že je mým snem mít zvíře od nich a že vím, že to jednou vyjde :) 

Štastný osud nás přivedl k MVDr. Martině Jůzové, chovatelské stanici BohemianForest, k Hortenzii, za nedlouho ke Key. Horča je velice temperamentní a potřebuje parťáka a 9 letý Fífa občas nestíhá, Kačku to taky vždy s tím úsilím nebaví a na odpočívadle je ve velké nevýhodě :)

Ani nevím, co vedlo mou hlavu k rozhodnutí, že by se naše smečka měla rozrůst o dalšího kocourka. Vymalovali jsme Hugouškovo pokojíček Nanonátěrem, kdyby došlo ke značkování, přesunuli jsme velké odpočívadlo, zabezpečeli omyvatelnost, pratelnost křesla.... Stále jsem zvažovala, jestli jo nebo ne... ptali se mě na užitečnost... a pak mi došlo, že chci... a znám se, když chci, tak to musí být :)

Cesta ke kocourkovi Koppiekatz Aishma byla jasná. Oslovila jsem opět Bruce a Viki, proběhlo něco málo mailů, pak fotka velkého kocourka, rodičů Aishmy a bylo to :) Pak chvíli čekání na papíry, protože Aishma již byl plně očkovaný, čipovaný. Když jsem zjistila, že našeho brášku má chovatelská stanice Kanpur byla jsem ještě zvědavější. - CH Koppiekatz Kadillac of Kanpur.... pak ještě ten správný let a je tu :) Vše trvalo cca 1 měsíc :)

Na letišti jsem neměla možnost ho vidět jinak než v přepravce. Když jsem ji ještě v autě otevřela, ihned malej začal vrnět, ukazoval bříško.... Hurá domu. 

Když jsem otevřela přepravu, vše probíhalo jako standardně. Kačka (jorkšírka) skákala kolem přepravky, vlezla dovnitř, vítala kočičku... jistě si říkala: "Hurá, že seš konečně doma, pojď jdeme si hrát"  Filip se do přepravky nastěhoval hned poté, čichal granule, ochutnal, obyvatel přepravky  koukal překvapeně, ale nijak vyděšeně, nešťastně. Jediné prskání bylo na Horču, ale ta si začala.

Konečně Aishma vylezl a já ho viděla naživo. Spadla mi brada. :) Aishma je veliký půl roční princ, má krátkou srst, pro mé oči neskutečný profil, silnou bradu, a ta kresba.... toto jsem poprvé viděla naživo :) Málem mi tekly slzy.

Panáček se šel vykakat, pak jsem ho odnesla k masu, ochutnal pravé České hovězí, prošel se po bytě a za chvíli ležel spokojeně na křesle. Prostě tu bydlel od prvního okamžiku :)

Aishma miluje hlazení, drbání na bříšku, mezi ušima, je čistotný, miluje vodu. Druhý den je vidět, že je odpočinutější z letu a začíná tu poletovat, hrát si s hračkami, provokuje Kačenku, Filípka a jistě si časem bude hrát i s Hortensií, ta se s ním zatím nechce úplně zpáítelit. Nedochází k bojům, jen přátelstvím bych toto nenazvala... chce to čas a toho my máme dost.

Konečně mi byl splněn sen, máme ho doma a je jen a jen a jen náš.  

Děkuji všem, co to se mnou prožívali ať osobně nebo vzdáleně :) Velké poděkování Bruce a Viki Safley. Moc příjemné jednání, komunikace, vysvětlování jednoduchou angličtinou.

Moc se těším, co nám z princátka ještě vyroste, začnu posilovat na výstavu :)