Bengálské kočky | Whinecat - chovatelská stanice bengálských koček Plzeň

Od malička miluji zvířata a celý život mě provádělo nějaké to čtyřnohé stvoření.

V poslední etapě jsem se zamilovala do koček. Zamilovanost se postupně stala vášní a z jedné kočky se postupně stala smečka.

Nikdy jsem kočky nemusela a přikláněla jsem se k lidem, pro které to jsou až příliš samostatná zvířata, která dokáží být zákeřná, přijdou jen když mají náladu a jinak jen spí. Vždy jsem měla raději psy, ale vzhledem k sitauci jsem si přivezla domu malé chundelaté kotě. Prý kříženku Norské lesní kočky a Perské kočky. 

Vidím jako dnes cestu od majitelky. Nevěřícně jsem koukala do přepravky, co si to vezu domu. Kotě se mnou vůbec nekomunikovalo a já ani nevěděla jak na něj sáhnout, jak bylo malinké. Prvním problémem bylo jméno. Nechápala jsem proč se na kočky volá "č-č-č", tak pro jistotu dostala jméno Ka-č-ka, aby na č-č-č vnímala. Postupem času jsme si na sebe zvykly, jezdily jsme na výlety, nosila mi myši, devastovala sarančata a krásně voněla, když někde vyspávala na sluníčku v kupce sena. Výborně si rozuměla i s prý zlými psy (zalézala k nim do boudy), milovala jen ty lidi, které jsem měla ráda já a těm druhým dokázala jasně ukázat svůj pohled na ně. Vyžadovala hlasitým mňoukáním koupel, když kožich nebyl dle jejích představ, milovala muziku, vítala mě hpřímo řevem, když jsem se vracela z práce a běžela třeba i z vedlejší zahrady, jen aby mi řekla "Ahoj, jak jsi se měla, já dokonale :) " Kočka Kačka byla neskutečnou kočičí osobností a připoutala se k mému srdci svou povahou navždy. Bohužel zemřela v necelých 3 letech na FIP a dodnes to někde uvnitř moc bolí a vidím její neskutečný pohled a cítím lásku, kterou mi dávala. CHYBÍŠ MI, KOČKO KAČKO!!!!

Po uplynutí bezpečné doby k pořízení kočendy přišel Filípek - i když to vzhledem k mé neznalosti byla v prvním skoro měsíci kočička. Taky mourek. Fífa je taky osobnost, prostě chlap, kterému kouká lumpárna z očí již od malička. Otevírání skříní nebo dveří  nebyl nikdy problém, těsnění v lednici není nikdy v bezpečí, záclony jsou lepší s velkými dírami, klika je lepší okousaná, plastové zipy.... hmmm, tak ty dlouho nevydrží :). Fífa zlobil už jako kotě, tak mi jedna chovatelka doporučila pořídit další kočku.

Tak přišla Terezka. Prý perská kočka s tím od vedle. Pro mě bylo důležité, že je to kočička z pohádky, a bylo mi i jedno, že jsem pro ní jela 100 km, už je tady čtvrtým rokem. Terezka je rozvážná, líná a lehce nafrněná kočka, která miluje drbání na bříšku. Fífa se sice nezklidnil, ale alespoň měl kamarádku. Terezka zbožňuje odpočinek v jakékoliv podobě a vždy běží za mnou do postele když je čas spánku, aby si zabrala to nejlepší místečko.

Předposledním kočičím členem je Natálka. Ta u nás žije třetím rokem. Je to mainská mývalí bez PP, tedy také mourek. Nikdy jsem si nemyslela, že budu chtít být chovatelem koček, tak jsem se nerozhodovala podle rodokmenu, ale jen podle sympatií ke kotěti. A Natálka prostě vyhrála. Je mazel se vším všudy. Miluje dávání pusinek, nošení, chování, prostě miluje kontakt s člověkem. Je to můj miláček, ...ostatně stejně jako všichni.

Po Natálce přišel malý návrat k pejskovi. Přemýšlela jsem, jaké plemeno psa je vhodné do bytu a ke 3 kočkám. Malý, ale odolný pes. Vyhrál Yorkšírský teriér. Jak jinak než holka a dostala jméno po kočce Kačce, takže je to Kačenka. Musím napsat, že to byla dobrá volba. Je to psí holka, která v kočičí smečce netrpí komplexem malosti a dokáže si dlouhé hodiny hrát s kočkama, tahat za sebou provázek, dokud za ní nezačne alespoň jedna běhat a pak se všemi usnout v jednom chuchvalci chlupů a spát do rána.

Co dál?? Mám doma psíka, mazlíka, peciválka a roubíře. Jsem názoru, že zvířatům se má co nejvíce nechat jejich zvířecí pud, dát jim tedy maximální péči, ale co nejvíce s ohledem na jejich přirozenost. Tak co zkusit něco, co je ještě blíž divočině? Jsem si jista, že moje zvířata mají vše co potřebují, tak jsem se rozhodla to zkusit i s chovným zvířetem. A náhle bylo na světě pořízení Kočky Bengálské, která mě nadchla naprosto vším, co jsem kdy a kde četla o tomto plemeni. A u mě je od myšlenky k činu většinou jen malý krůček.

Anita